Měsíc bez cukru

By: šárka on 15:03

Těšila jsem se, až budu moct tenhle příspěvek napsat, až to bude alespoň měsíc a hle, je tu :) .
Říkáte si, jestli jsem se nezbláznila nebo jestli už jsem se z toho nezbláznila. Ani jedno, ani druhé.

Měsíc se vyhýbám všem potravinám, které cukr obsahují i všechny jeho formy a taktéž doma cukr do ničeho nepřidávám. Pro někoho nemožné, pro někoho normální.

Ale tak koukněme se o měsíc zpět, proč jsem se rozhodla s tím vůbec začít.
Na počátku všeho byla až neuvěřitelně otravná závislost na cukru a cukrovinkách. Dva roky mám zjištěnou alergii na bílkovinu kravského mléka, takže většina běžných sušenek je pro mě tabu, ale i tak se najdou takové, které jsem si s chutí dopřávala. Ale jakmile to přerostlo v nesnesitelnou touhu mít doma alespoň jedno balení sušenek, oplatek či domácích cookies, poznala jsem, že něco není v pořádku. Pořád jsem se obhajovala tím, že kojím a že jen doháním nedostatek energie z mateřského vyčerpání. No lež, jako věž! Co si budeme nalhávat. Jednou z mých vlastností je, že nesnesu nad sebou nadvládu či pocit závislosti na čemkoliv. A právě před měsícem nastal ten zlom, kdy jsem poznala, že závislost na cukru už je opravdu velká. A víte co, mě nikdy nenapadlo, že by člověk mohl být na cukru závislý! Shodou okolností se začaly objevovat i články o filmu Cukr blog, o českém dokumentu, který se věnuje cukru, a který právě vstoupil do kin. A mně to začalo pomalu všechno docházet. To mé zcukrovatělé tělo si se mnou dělá co chce! Na druhé straně se nabízela jediná možnost, jak s tím zatočit. A to radikální vysazení všeho sladkého. Váhali byste, jestli do toho jít? Já dlouho. Ale naštěstí mám výhodu v tom, že pokud se pro něco rozhodnu, jen tak se toho nevzdám, dokud nedosáhnu svého.

Takže druhý den jsem oznámila doma, že s cukrem končím. Všimli jste si někdy v kolika potravinách cukr je? Já vám to povím - ve všech! Najednou nebylo v nákupním košíku téměř nic. Pak mi to secvaklo podruhé a uvědomila jsem si, že bude třeba změnit i jídelníček. Trochu mi trvalo do toho zapojit celou rodinu (tím myslím druhou polovičku, dítko do toho naštěstí ještě nekecá), ale zadařilo se. Pár počátečních dní bylo trochu těžších, musela jsem si najít nové recepty a naučit se vařit úplně od začátku. Absťák se dostavil, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout.

A víte co? Cítím se teď báječně. Opustily mě špatné nálady, návaly hladu, vymizely kožní problémy a zlepšily se i vlasy. Byl to pro mě odvážný krok do neznáma, ale jsem za něj moc ráda. Vařím teď téměř vegansky, bez cukru a vůbec to není náročné. Nikdy by mě nenapadlo, jaký vliv může mít strava na psychiku člověka.

Pokud by vás zajímalo více o zmiňovaném filmu, podívejte se např. na následující rozhovor: http://video.aktualne.cz/dvtv/cukr-je-droga-a-muze-zabijet-tvrdi-autorka-dokumentu/r~886d6eb4f80d11e490ae0025900fea04/

Za zhlédnutí stojí i film: Raději vidličky než nože.

No a pokud by vás zajímaly některé mé oblíbené recepty, klidně si o ně napište do komentáře :)